NILE - Mr. Fox, Bangkok - 12. října 2024
O tom, že metal není ani zdaleka mrtvý, bych rád podal zprávu z thajské metropole, kde se mně po více než dvaceti letech poštěstilo znovu narazit na americkou deathmetalovou veličinu NILE...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, že metal není ani zdaleka mrtvý, bych rád podal zprávu z thajské metropole, kde se mně po více než dvaceti letech poštěstilo znovu narazit na americkou deathmetalovou veličinu NILE...
Majestátny Riesenrad, slávne koleso vo viedenskom Prátri, ticho stojí. Namiesto veselých tvárí, ktoré kedysi vypĺňali okná jeho kabín...
Rokem jednodenních návštěv žánrových festivalů si pro sebe nazvu ten letošní, až budu s dekou přes nohy u krbu bilancovat svoje „mládí“.
Pred deviatimi rokmi v poľskom Białystoku dvaja chlapíci dostali nápad odieť pravoslávnu liturgiu do blackmetalového hávu a svojím debutovým albumom vyvolali uctievačský ošiaľ v prvom rade u zástupov čiernych sŕdc.
Následující text se zaměřuje na vznik a kulturní dopad satirického, černohumorného, politicky nekorektního...
MARCHE FUNÈBRE pochází z belgických Antverp a jejich doménou je doom metal. Utahaný, melancholický, depresivní...
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.